Anděl - 3.díl
Nezapoměl na něj...Tom s pocitem plným štěstí usnul na pohovce....
Ráno se kolem dvanácté večer probudil s otlačeným obličejem ale s krásným pocitem. S pocitem plným odhodlání čekal na bratra.Dlouho přemýšlel o tom co mu řekne. Myslel si že ho už nikdy neuvidí...A teď se s ním měl setkat.Po tvářích mu tekly slzy.Tentokrát ale slzy štěstí.Ještě na chvíli usnul a zdálo se mu o tom jak hladí bratrova jemná a hebká křídla a líbá ho na jeho jemné rty.Zdá se mu o něm pořád.Tomovi to ale nevadilo.Když už ho nemohl vydět se skutečnosti tak alespoň ve snu...S trhnutím se probudil,Najednou uslyšel šramot.Pozorně se rozhlédl po pokoji.Ale tušil co se děje ...A měl pravdu..Otevíralo se okno!Záclona se zavlnila a Tom uviděl dvě krásná křídla a doslova andělskou tvář Billa.Když ho bratr spozoroval a zjistil že nespí,nádherně se na něj usmál a šel k bratrovi blíž.Ale Tom v jeho výrazu vyděl něco smutného.Něco co ho asi hodně trápilo..."Musím se ho na to zeptat" řekl si v duchu.Ale Bill začal mluvit za něj."Tome,musím se ti s něčím svěřit.."
"Oni mě drží ..Tam nahoře.."řekl a ukázal z okna do nebe.Podíval se na Toma s pocitem plným zášti."A to ti nemůžu nějak pomoct?" zeptal se ho opatrně.Znal bratra osmnáct let a moc dobře věděl že o svých tajnostech nerad s někým mluví.Ale tohle bylo hodně závažné.Bill začal"Prostě mě tam budou věznit,dokud neuplyne dalších osmnáct let.A ty,Tome,s tím nemůžeš udělat vůbec,ale vůbec nic...No a pak...bratrův výraz se zdál být veselejší."Pak si vyberu jednoho člověka..Budu jeho anděl.Ale když se budu snažit utéct,tak mi někoho přidělí oni..."po tváři mu začali stékat potoky slz.Tom ho rty nasáklými tou podivnou chutí slz políbil.Podíval se mu zblízka do očí.Trochu se odtáhl aby si ho prohlédl celého.Teprv teď si všiml jeho odřeného zápěstí."Bille!!!Co se ti proboha stalo?!"zeptal se s pocitem plným strachu."Bill neodpověděl jen si přes zápěstí stáhl rukávy černého trička."Tome vysvětlím ti to jindy,teď už musím jít,volají mě"vyhrkl na bratra a vydal se k otevřenému oknu.Tom se za ním ale rozběhl a chytil ho za bílou ruku."Ne,Billí,nechoď,prosím!!"naléhal na bratra ten mu jen na rty vtisk tak intenzivní polibek,že se z něj Tomovi zatočila hlava.Byl jako ve snu.Ale zjistil že to je skutečnost a že z tohohle snu se nikdy neprobudí.Zůstane v něm uvězněný celý život...Bill se od něj pomalu a nerad odtáhl a v tu ránu byl pryč.Cítil se ještě hůř než Tom.Osmnáct let musí trpělivě čekat a být poslušný.Neměl sílu Tomovi říct,že jeho večerní návštěvy budou trvat jen jediný měsíc.Víc už mu to nepovolí..Věděl,že bratrovi by to moc ublížilo..Ale jednou přijde ten den a on mu to bude muset říct..Nesnesl ani představu,jak se budou muset loučit..Toma miloval jako nikoho jiného....
Pokráčko přííííštěě xD Doufám že se vám to líbí!!A za komentíky budu ráda!=D
doufam že to skončí dobře
(karča, 28. 3. 2009 11:04)